Znalec jako zaměstnanec znalecké kanceláře
Ministerstvo spravedlnosti je opakovaně dotazováno na požadovanou formu zaměstnaneckého vztahu mezi znalcem a znaleckou kanceláří, konkrétně zda zaměstnanecký vztah musí být založen pracovní smlouvou, anebo postačuje dohoda o pracovní činnosti, případně dohoda o provedení práce. V této souvislosti tazatelé zpravidla poukazují na zákoník práce, podle něhož je zaměstnancem, resp. osobou v tzv. základním pracovněprávními vztahu, vedle osoby v pracovním poměru také osoba konající práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Prostá argumentace pracovněprávní úpravou však nemůže obstát, protože v oblasti znaleckého práva je nezbytné zohlednit roli znalce jako klíčovou podmínku pro výkon činnosti znalecké kanceláře. Podle znaleckého zákona může být znaleckou kanceláří obchodní korporace, která bude vykonávat znaleckou činnost prostřednictvím alespoň dvou znalců. Z citovaného textu vyplývá jednoznačný požadavek na kontinuální a intenzivní osobní zapojení znalce do výkonu znalecké činnosti znaleckou kanceláří. Bez trvalé účasti znalce by znalecká kancelář nemohla fakticky znaleckou činnost vůbec vykonávat. Tomuto charakteru zapojení znalce odpovídá pouze vztah založený pracovní smlouvou, nikoliv vztahy tzv. „na dohodu“, jež mají doplňkovou a dočasnou povahu a jsou určeny pro výkon pracovních činností menšího rozsahu. Z uvedených důvodů Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že pro splnění podmínky výkonu znalecké činnosti prostřednictvím alespoň dvou znalců ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) znaleckého zákona vyžaduje v případě zaměstnaneckého vztahu existenci a doložení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou uzavřenou mezi znalcem a znaleckou kanceláří.